1996


Доћи ћеш вечерас.
Да доћи ћеш. 
То добро знам.
Познаћу те по цвркуту твојих потпетица 
испод мога прозора. 
Знаћу да си ти. 
И опет ћу сакрити Јесењина. 
Знам осећаш, 
Али не мораш да будеш сигурна; 
Да сам проклети сањар и романтик.
Упристојићу фризуру што личи на купус салату. 
Склонићу разбацане ствари у невидљиве кутове. 
На грамофон ћу, као случајно, ставити ону плочу 
коју си ми ти поклонила.
Којим оно беше поводом? 
Изјурићу до врата,
Јер долази мој најомиљенији гост.
Када отворим, знам, бићу изненађен, 
Иако сам те очекивао. 
И радоваћу ти се, јер се нисмо видели читав дан. 
Хмм, читаву вечност, 
Ма две вечности…

 

 

Přicházíš1996

 

 

 

Příjdeš večer.

Příjdeš.

Vím, že to dobře.

Poznám tě podle cinkání tvých červených podpadků

pod mým oknem

Tak to jsi ty.

A já bude skrývat Jesenina.

Cítím,

Nemusíš mít jistotu;

že jsem zatracený snílek a romantik.

Uhladím si účes, který vypadá jako zelný salát.

Srovnám roztroušené věci do neviditelných rohů.

Nechám hrát na gramofonu náhodou tamtu desku,,

kterou si mi darovala.

k jaký to bylo příležitosti?

Poženu se  ke dveřím,

neboť můj oblíbený host přichází.

Když otevřu, vím,  budu překvapen,

I když očekáván.

Raduji se vás, protože jsme neviděli celý den.

Hmm, věčnost,

ba i dvě ...

 

 

 

 

Příjdeš večer.

 

 

Ano, příjdeš.

 

Vím to dobře.

 

Řekne mi to cvrnkání tvých červených podpadků

 

tu, pod mým oknem.

 

Budu vědět, že to jsi ty.

 

A zase skryju Jesenina.

 

Vím - cítíš,

 

i když nejsi jistá;

 

že jsem zatracený snílek a romantik.

 

Zahladím si účes, rozcuchaný jako hlávka zelí.

 

Uklidím rozcházené věci do neviditelných koutů.

 

Na gramofon dám, jakoby náhodou,

 

právě tu desku, co ty jsi mi darovala.

 

Co to jenom mohlo být za příležitost ?

 

Poletím ke dveřím,

 

neboť přichází můj nejmilejší host.

 

Když otevřu, vím, budu překvapen,

 

i když jsem na tebe čekal.

 

A budu zářit radostí, protože jsme se celý den neviděli.

 

Hmm, celá věčnost,

 

ba i dvě ...

 

---